Přečtěte si příběhy našich dobrovolníků, kteří se rozhodli pomoci dětem ze znevýhodněného prostředí na jejich cestě za vzděláním. Každý z těchto příběhů ukazuje, jak osobní přístup, trpělivost a podpora mohou změnit nejen životy dětí, ale i těch, kteří se rozhodli stát jejich průvodci. Pokud i vy cítíte, že chcete být součástí něčeho, co má opravdový smysl, podívejte se, jak může vypadat vaše dobrovolnická cesta.
Dobrovolnice Katka jako doučující Aničky
Katka: „Nejde jen o školní úkoly, ale o to, že každá pomoc může změnit život. Když věříte v dítě, věří i ono v sebe.“
Jako dobrovolnice v Tutorii jsem pomáhala Aničce s učením déle než dva roky. Když jsme se poprvé setkaly, byla nesmělá, měla potíže s češtinou a její sebevědomí bylo na bodu mrazu. Pochází z rodiny, kde vzdělání nebylo prioritou, a často slýchala, že učení k ničemu není. Společně jsme se ale pustily do práce. Krok za krokem jsme překonávaly překážky, hledaly cesty, jak jí učení udělat zábavné, a postupně se začala zlepšovat.
Nešlo jen o školní výsledky – s každým úspěchem rostlo i její sebevědomí. Zpočátku se bála říct si o pomoc, ale časem se naučila, že chyba není selhání, ale příležitost se něco naučit. Naše setkání už dávno nejsou jen o školních povinnostech, ale i o povídání, smíchu a sdílení radostí i starostí. Oficiálně už nejsem její doučující, ale stále zůstáváme v kontaktu. Vím, že má před sebou lepší budoucnost, a věřím jí.
Začínala jsem s dobrovolnictvím, protože jsem chtěla pomáhat, ale nakonec mi to dalo mnohem víc, než jsem čekala. Naučila jsem se trpělivosti, empatii a objevila, jak velkou sílu má podpora a důvěra.“
Dobrovolnice Martina jako doučující Jakuba
Martina: „Jakub je důkazem toho, jak daleko může dítě dojít, když má někoho, kdo v něj věří.“
Dobrovolnictví v Tutorii mi úplně změnilo pohled na vzdělávání. Studovala jsem ekonomii, ale stále jsem hledala něco, co by mě opravdu naplňovalo. Chtěla jsem dělat něco smysluplného, co by mělo skutečný dopad. Když jsem narazila na možnost stát se doučující, neváhala jsem ani minutu. Nemusela jsem mít pedagogické vzdělání, stačila ochota pomáhat a trpělivost.
Jakub byl můj první svěřenec. Byl to chytrý kluk, ale pocházel z prostředí, kde se mu nikdo nemohl věnovat. Měl obrovské mezery ve škole a byl přesvědčený, že na učení prostě nemá hlavu. První týdny byly náročné – nevěřil si, vyhýbal se úkolům a každou chybu bral jako důkaz, že nemá šanci uspět. Společně jsme ale našli způsob, jak ho motivovat. Hledali jsme zajímavé způsoby učení, povzbuzovala jsem ho a postupně se začal zlepšovat. Když dostal svou první dvojku z matematiky, měl takovou radost, že mi hned volal.
Ty dva roky s Jakubem utekly neuvěřitelně rychle. A já jsem si uvědomila, že práce s dětmi mě naplňuje natolik, že chci změnit svůj obor. Přihlásila jsem se na speciální pedagogiku a dnes pracuji v oblasti vzdělávání. Tutorie mi otevřela cestu k tomu, co mě opravdu baví, a ukázala mi, že i malá pomoc může změnit něčí život.“
Dobrovolník Michal jako doučující Matěje
Kája: „Někdy stačí jen být trpělivý a ukázat, že na to dítě není samo. Společně jsme zvládli víc, než bychom čekali.“
„Doučování v rámci Tutorie byla jedna z největších výzev v mém životě. Matěj, kterého jsem dostal na starost, měl nejen velké problémy ve škole, ale také nízké sebevědomí a pocit, že ho nikdo nebere vážně. Byl zvyklý, že si dospělí myslí, že nic nezvládne. Když jsme se poprvé potkali, měl pocit, že si budeme jen „odučovat“ povinné hodiny. Netušil, že se z našich setkání stane něco mnohem víc.
Hodně jsme pracovali nejen na učení, ale i na tom, aby si uvědomil, že má hodnotu, že jeho snaha se počítá. Učil se vytrvalosti, hledání vlastních řešení a postupně začal mít radost z úspěchu. Na začátku každé schůzky se ptal: „A co když mi to zase nepůjde?“ Na konci našich setkání už říkal: „Zkusím to ještě jednou!“
Bylo to náročné, ale stálo to za to. Když jsme se loučili, řekl mi: „Víš, už nejsem ten kluk, co si myslí, že nic nedokáže.“ A já věděl, že moje práce měla smysl. Dobrovolnictví v Tutorii mi dalo víc, než jsem si kdy dokázal představit – nejen zkušenosti, ale i pocit, že dělám něco, co opravdu mění životy.
Chceš pomoci dětem a podpořit je na jejich cestě? Stačí vyplnit formulář a přijít na nezávaznou schůzku s naší koordinátorkou dobrovolníků. Rádi tě uvidíme a probereme všechny detaily.